Nezoufejte – rád bych vám dnes na pár číslech ukázal, proč si myslím, že to vůbec není důvod ke stresu.
Je mi 31, práci na plný úvazek se věnuju posledních 8 let
Odnepaměti jsem žil v nevysloveném očekávání, že v tomhle věku už bude moje kariéra jasně daná a já budu stavět na své vybudované specializaci.
Jak asi tušíte, tohle očekávání se nenaplnilo.
Pojďme si těch 8 let dát do širší perspektivy.
Pokud patříte k mojí generaci, v kolika letech byste si tipli, že půjdeme do důchodu?
Můj osobní tip je 75 let.
To znamená, že mezi 31 a 75 mi zbývá dalších 44 let pracovního života. To je víc, než jsem dosud odžil a přesně pět a půlkrát více, než jsem zatím odpracoval.
Pokud bych se nyní rozhodl změnit kariéru a věnovat se dalších 8 let něčemu úplně novému, nezabere mi nová kariéra ani pětinu doby, co mi zbývá do důchodu.
Pojďme ještě dál – průměrné studium trvá v česku 5 let a pokud se jedná o něco, na co stačí bakalář, tak 3 roky. To znamená, že pokud bych chtěl, můžu si až do důchodu vystudovat dalších 9–14 vysokých škol. Nebo vystudovat jen jednu další a pak se na dalších 40 let vrátit ke kariéře.
Pokud můj celý pracovní život bude trvat 52 let, znamená to, že v polovině pracovního života budu ve 49 letech – a to mě ještě stále bude čekat 26 let práce.
Co tohle cvičení v perspektivě znamená?
Pokud je vám třicet a zatím jste toho zas tak moc nedosáhli, nezoufejte – jste na úplném začátku své kariéry.
Pokud je vám 35, drtí vás práce a máte pocit, že jste se svým oborem udělali špatnou životní volbu – nebojte, v pětatřiceti to opravdu ještě není vaše životní volba. Obrovskou většinu pracovního života máte ještě před sebou, tak se nebojte změn.
Taky to ale znamená, že jestli jste něco vystudovali a myslíte si, že máte do konce života s učením vystaráno, mám pro vás blbou zprávu.
Kolik se toho změnilo od roku 2000?
Sakra hodně.
Máme smartphony, sociální sítě, umělou inteligenci, samoříditelná auta, globální klimatickou krizi, pandemii a nevíme jestli náhodou někdy v následujících letech nevystřídá Čína Ameriku na pozici světové velmoci. A to od roku 2000 uplynula sotva třetina pracovního života průměrného člověka.
Troufám si říct, že za dalších 44 let (můj zbývající čas kariéry) se toho odehraje ještě násobně víc. My všichni se tak budeme muset učit úplně nové věci a pravděpodobně ne jednou. Pokud si na tom dokážeme najít něco pozitivního, něco, co nás bude bavit, obrovsky nám to zlepší život.
P.S. Velkou inspirací k dnešnímu článku jsou pro mě myšlenky z blogu Wait But Why od Tima Urbana. Pokud by vás například zajímalo, jak vypadají všechny dny vašeho života na jedné A4, doporučuju tento post: https://waitbutwhy.com/2015/12/the-tail-end.html