Všichni už jsme byli svědky nesplněných politických slibů. Stále ještě jsou lidé v exekucích, stále ještě máme drahé bydlení a stále ještě nemáme tak kvalitní školství, jak bychom chtěli. Nejspíš vás, podobně jako mě, zaráží, proč se s námi dané problémy táhnou už roky a jak je možné, že politici, kteří slibují jejich řešení, s nimi nejsou za celé čtyři roky schopni nic udělat.
Když pak přijdou volby, tak jdeme a zvolíme si nové (samozřejmě lepší) politiky, abychom pak bezmocně sledovali, jak se opět plácáme v těch samých problémech. Jednou z možných cest k pochopení této nekonečné smyčky je systémové myšlení.
Dnes si na příkladu ukážeme, co je to systémové myšlení a jak nám může pomoct pracovat s komplexními problémy.
Příklad – War on drugs
V sedmdesátých letech vyhlásil Richard Nixon tvrdý postup vůči drogám vycházející z jednoduché logiky – pokud přísně postihneme kohokoliv, kdo vyrábí, prodává nebo užívá drogy, budeme ty ostatní schopni od podobné činnosti odstrašit.
Prvotní výsledky nebyly zlé – ubylo dealerů, ubylo výrobců a tím pádem i ubylo drog. Bohužel ale nezmizely potřeby, které lidi k užívání drog vedou. Někteří lidé nadále žili v bezútěšných sociálních podmínkách, jiní měli nadále psychické problémy a další měli prostě dál přirozenou lidskou zvědavost a touhu po zábavě.
Proto netrvalo dlouho a cena drog jako nedostupného, leč žádaného zboží šla nahoru. To motivovalo další gangy k distribuci a další kartely k jejich výrobě. Protože s sebou drogový business nesl i více rizik, začali se jeho účastníci více vyzbrojovat. Ve věznicích se mezitím dál kriminalizovali lidé, kteří by se možná z drogových problémů dostali, pokud by je mezitím nezavřela policie. No a část drogově závislých byla nově nucena začít krást, aby si mohla dovolit dražší „zboží”.
Uplynulo 50 let a drogy z Ameriky nezmizely. Zato vzrostl počet lidí za mřížemi z 0,2 % na 0,8 % celé americké populace, vzniklo několik obrovských drogových gangů, které ve svých bojích rozvracejí některé jihoamerické státy, a masivně se nafoukly policejní rozpočty. Byl by s takovým výsledkem Richard Nixon spokojen? Těžko říct. Plánoval takový výsledek? S jistotou můžeme říct, že ne – a to právě proto, že nad problémem přemýšlel lineárně.
Lineární myšlení nám říká, že mezi jevy panuje jednoduchá kauzalita – příčina vede hned k výsledku. Je to způsob myšlení, který se učíme už od malička. Pokud sáhneme na rozžhavenou plotnu, spálíme se. Výsledek přijde okamžitě a my víme, čeho se příště vyvarovat. Bohužel, v dnešním obrovském, propojeném světě tak funguje už jen máloco. Dost často jsme v situacích, kdy naše činy vedou k výsledkům za dlouhé měsíce a roky a výsledky ani nemusí postihnout nás samotné.
Pokud se vrátíme k drogovému problému, co se stane, když se na drogový trh podíváme jako na systém? Uvidíme provázanou síť výrobců, pašeráků, větších dealerů a uživatelů drog. Uvidíme kulturu, která užívání drog ovlivňuje, uvidíme sociální jevy, které ho podporují. Možná zjistíme, že vhodné místo na zničení drogového trhu není na straně nabídky (zavřít výrobce a distributory), ale na straně poptávky (pracovat na tom, aby lidé drogy vůbec nechtěli). Nebo se rozhodneme některé drogy dekriminalizovat úplně.
Systémový pohled za nás problém bohužel nevyřeší – ale dá nám mnohem širší informovanost pro naše rozhodování, může nám pomoci pochopit naši vlastní roli ve tvorbě problému.
Co si z toho odnést v českém prostředí?
Problém užívání drog v Americe je věc vzdálená, která se nás kromě filmů a seriálů ani nemá moc jak jinak dotknout. Bohužel to ale není jediný komplexní problém, kterému musíme jako jedinci a jako společnost čelit.
Pokud se podíváme na náš stát, vidíme obrovské problémy s exekucemi, se zaostávajícím školstvím, vidíme průmysl, kterému ujíždí vlak. I v pracovní sféře se dennodenně potkáváme s problémy přesahujícími svou komplexitou prostou příčinu a následek – kolik z nás už zažilo různé reorganizace, které k ničemu nevedly? Kolikrát jsme byli svědky toho, jak si různé pobočky i různá oddělení jedné a té samé firmy podrážejí nohy navzdory tomu, že by měly spolupracovat?
Systémové myšlení je způsob pohledu na svět, který pomáhá porozumět komplexním problémům a tomu, proč na ně nefungují zřejmá řešení. Místo redukce problematiky na jednotlivé části se snaží o holistický pohled zaměřený na celý systém a vztahy uvnitř. Můžeme tak lépe pochopit nejen podstatu problému, ale protože vše v rámci systému je spolu do nějaké míry propojeno, i naši roli v jeho vzniku.
Nemyslím si, že je systémové myšlení všelék na všechny problémy. Ale přináší unikátní možnost podívat se na věci z širší perspektivy a – pokud je nám zrovna život nakloněn – pochopit, proč se věci dějí a co by se muselo stát, aby se děly jinak. I to samo o sobě je dost často zásadní pomoc.
V dalších článcích si na konkrétních příkladech ukážeme jednotlivé koncepty systémového myšlení – třeba proč je tak těžké se v dnešní době učit z vlastních chyb nebo jak se dá popsat český realitní trh jako systém.
コメント