Systémové myšlení může na první pohled působit jako disciplína relevantní jen pro komplexní problémy organizací – bez velkého dopadu na náš každodenní život. To je podle mě škoda, protože právě naše osobní zkušenost je skvělý výchozí bod pro používání systémového myšlení. Rád bych se proto dnes zaměřil na téma, které někdy řešil asi každý z nás – hubnutí.
Hned na úvod bychom si měli definovat rozsah tématu a mou expertízu. Nerad bych se zde vydával za odborníka na výživu nebo fitness, ale jestli s něčím mám dlouholetou zkušenost, jsou to pokusy o mé vlastní hubnutí. Proto si dnes do detailu rozebereme moje osobní zkušenosti se snahou o optimalizaci váhy, včetně toho, proč jsem (k radosti mé babičky) oplácanější, než by se mi líbilo.
Záměrem textu však rozhodně není dávat jakékoliv rady ohledně životosprávy. Záměrem článku je naopak ilustrovat, že systémové myšlení umí přinést zajímavou perspektivu i na každodenní témata.
Protože v textu budu používat několik oborových výrazů, pokud jste na blogu noví, doporučuju otevřít si Slovníček.
Systémová mapa – Marek a Tuk
Protože tématem článku je (moje) hubnutí, bude výchozím bodem mapy stav tuku v mém těle a jeho změny v průběhu času. Aktuální stav tuku znázorňuje zásoba “Přebytečný tuk”, jeho zvyšování má na svědomí tok “Kalorický příjem”, snižování pak “Kalorický výdej”. Protože mám nějakou představu o své optimální váze, přidám ji do diagramu také. Rozdíl mezi současnou vahou (= množství zásoby Přebytečný tuk) a očekávanou váhou bude udávat Spokojenost s váhou. Ta hraje důležitou roli motivátoru v dalších částech diagramu.
Nyní se pojďme zaměřit na faktory ovlivňující kalorický příjem.
Jak můžeme vidět na diagramu, příjem je ovlivněn nejen množstvím jídla, ale taky složením stravy. Nemám rád nálepkování, ale protože smysl modelu je zjednodušení skutečnosti za účelem snadnějšího pochopení, rozdělil jsem složení jídla na kategorie “zdravá strava” a “junk food”. Vycházím z předpokladu, že si pod oběma nálepkami představíme každý zhruba to samé, což pro účely modelu stačí.
Už na úrovni této první smyčky můžeme vidět dva důležité efekty, které ovlivňují mou životosprávu.
Pokud nejsem spokojený se svou (nad)váhou, zvyšuje se moje motivace něco se sebou dělat a přesouvám se z junk foodu na zdravou stravu.
Junk food sám osobě u mě podporuje větší chuť k jídlu (ať žijou dochucovadla!) a tím pádem víc junk foodu znamená i větší objem jídla obecně. Zdravého jídla naopak sním jen tolik, kolik potřebuju a tak s větším poměrem zdravého jídla i klesá moje chuť k jídlu.
Malá poznámka k možná matoucím znaménkám u šipek. Označení plus znamená přímou úměru (více veličiny 1 znamená více veličiny 2 a naopak), označení mínus znamená nepřímou úměru (více veličiny 1 znamená méně veličiny 2 a naopak).
Nyní se podíváme, jaké faktory u mě mají vliv na kalorický výdej.
Nepřekvapivě je to zejména cvičení. Opět platí, že když začnu být nespokojený se svou postavou, vytvoří to u mě motivaci cvičit a ta klesá postupně s tím, jak se snižuje moje nespokojenost. Naštěstí mou ochotu cvičit ovlivňují ještě dva faktory – první je externí motivace, tedy zejména to, jak moc je zrovna v kondici moje okolí. Pokud všichni cvičí a vypadají dobře, mám větší snahu se sebou něco dělat taky. Jak asi tušíte, teď v lockdownu tahle motivace není moc silná, protože i když se sebou nakrásně všichni něco dělají, člověk je nevidí dost často na to, aby to na mě mělo dopad. Dalším důležitým motivátorem je rutina – čím víc cvičím, tím víc jsem na to zvyklý a tím snadnější je pro mě dokopat se k dalšímu cvičení.
Možná si teď říkáte “Ale Marku, zapomínáš přece na tu nejdůležitější motivaci cvičit, na radost z pohybu.” Ne, nezapomínám – pohyb mě zkrátka nebaví. Což na druhou stranu znamená, že můj diagram je díky tomu o něco jednodušší, než by byl ten váš, kde by bylo potřeba zohlednit faktor zábavy z pohybu.
Celkově je tedy pro mé cvičení stěžejní postupný přechod ze smyčky Nespokojenost na smyčku Návyk. Zároveň vidíme i velký limitující faktor. Pokud už jsem relativně spokojen se svou vahou a něco naruší rutinu (ať už přetrénování, nebo něco jiného), začnu méně cvičit, to rutinu naruší ještě víc a tak postupně upadá celé cvičení.
Nastal čas obě smyčky propojit a přidat jeden důležitý prvek, který by v dnešní době neměl chybět – stres. Jak vidíme, stres má negativní dopad jak na únavu, tak na složení stravy. Ve vztahu k únavě se navíc jedná o posilující zpětnou vazbu – stres snižuje efektivitu a tak vede k větší únavě. Větší únava znamená že nestíhám vše co jsem chtěl a tak dále zvyšuje úroveň stresu.
Zhubnu někdy?
Model jako celek vypovídá několik zajímavých informací o (mém) procesu hubnutí. Možná už jste stihli zaznamenat krásný náběh na jojo efekt – když začnu s cvičením a lepším stravováním, stoupne spokojenost s váhou, klesne motivace cvičit a jíst zdravě, což vede k přibírání. Tím po čase klesne spokojenost s váhou a začne další hubnutí.
Zároveň to znamená, že bych měl pravděpodobně přehodnotit svou motivaci pro zdravé jezení. Pokud mi jde jen o hubnutí, nevyhnu se po splnění cíle dříve či později jojo efektu.
Stejně tak bych si měl hlídat úsilí vložené do cvičení. Přetrénování je v mém případě totiž extrémně kontraproduktivní – nejen že vede ke snížení celkového objemu cvičení, ale podporuje i nezdravé jezení.
Naopak dobrým startovním bodem pro zlepšení mého životního stylu může být i “pouhý” dostatečný odpočinek, například kvalitní spánek. Pokud odpočívám, snižuje se má únava, to vede k menší potřebě jíst junk food a zvyšuje se šance, že budu cvičit.
Dá se tedy předpokládat, že ano, časem pravděpodobně zhubnu. Musím si ale dát velký pozor na ztrátu motivace, jinak mé zhubnutí nebude mít dlouhého trvání.
Závěr
Cílem článku bylo ukázat, že přínos systémového myšlení nemusí ležet jen v doméně velkých organizačních problémů, ale může nám dát novou perspektivu i k osobním každodenním záležitostem, jako je například právě hubnutí.
A nová perspektiva je dle mého názoru jeden z hlavním přínosů systémového myšlení jako takového. Pokud začneme myslet systémově, nezmění se nějak zázračně svět kolem nás a fakta, se kterými pracujeme. Co získáme, je nový pohled na tato fakta, nezatížený našimi běžnými rámci myšlení. Tento nový pohled nám pak může umožnit lépe pochopit problémy, se kterými se potýkáme a vidět jejich možná řešení.
Pokud vás tento článek inspiroval natolik, že se rozhodnete připravit si vlastní systémovou mapu pro nějaké téma, které zrovna řešíte, budu rád pokud se se mnou následně podělíte s svou zkušenost a o to, na co nového jste díky systémovému přístupu přišli.